O dneÅ¡nà dobÄ› se Å™Ãká, že je to doba neomezených možnostÃ. Pokud chceme shlédnout nÄ›jaký film Äi divadelnà pÅ™edstavenÃ, staÄà si jednoduÅ¡e najÃt na internetu jeho záznam. U divadla si Äasto můžeme dokonce vybrat, o jaké herce bychom mÄ›li zájem a podÃvat se na verzi, ve které hrajà právÄ› oni. Je to rychlé, pohodlné a v naprosté vÄ›tÅ¡inÄ› pÅ™Ãpadů také podstatnÄ› levnÄ›jÅ¡Ã, než návÅ¡tÄ›va divadla Äi kina. PÅ™esto je stále pomÄ›rnÄ› velké množstvà lidÃ, kteřà právÄ› do tÄ›chto institucà chodÃ, mnozà z nich pak docela Äasto.
Â
Â
VÄ›tÅ¡inou Å™ÃkajÃ, že chodà „za kulturou“, a je pravdou, že dÅ™Ãve byla návÅ¡tÄ›va divadla považována za spoleÄenskou událost. Dnes tomu tak již tolik nenÃ, jak lze vidÄ›t napÅ™Ãklad z faktu, že tam lidé chodà obleÄeni napÅ™Ãklad v džÃnách, což by se dÅ™Ãve rozhodnÄ› nestalo. ProÄ je ale pro tyto lidi tak důležité, aby dané pÅ™edstavenÃ, galerii Äi pamÄ›tihodnost navÅ¡tÃvili osobnÄ›?
Â
AÄ si to Äasto nechceme pÅ™iznat, svou roli v tom hraje i urÄité snobstvÃ. Chceme se cÃtit nadÅ™azeni tÄ›m, kteřà danou vÄ›c na vlastnà oÄi nevidÄ›li, a musà se spokojit jen s dokumentacÃ. Leckde totiž jeÅ¡tÄ› pÅ™evládá názor, že „kulturnÓ lidé jsou lepÅ¡Ã než ti, kteřà se o ni pÅ™ÃliÅ¡ nezajÃmajÃ.
Â
Â
To samozÅ™ejmÄ› nenà pravda. AÄkoliv návÅ¡tÄ›va tÄ›chto institucà nám může ukázat svÄ›t v jiné perspektivÄ› a můžeme se také obdivovat umÄ›nà naÅ¡ich pÅ™edků, na naÅ¡ich dennodennÃch strastech a slastech to nic nezmÄ›nÃ. Jedná se tu pouze o osobnà preference, neboÅ¥ nikdo nemůže Å™Ãci, co je lepÅ¡Ã.
Â
SamozÅ™ejmÄ› nÄ›kteřà lidé majà i jiný důvod k tomu, aby navÅ¡tÄ›vovali kulturnà akce. Může jÃm být tÅ™eba touha vidÄ›t danou vÄ›c na vlastnà oÄi, zvláštÄ› když se o dané téma hodnÄ› zajÃmajÃ. Jiné zase fascinuje historie, a vidÄ›t staré pÅ™edmÄ›ty osobnÄ›, pÅ™ÃpadnÄ› se jich moci i dotknout, je pro nÄ› k nezaplacenÃ. Ani to vÅ¡ak neznamená, že jsou lepÅ¡Ã než jinà lidé. RozdÃl je pouze v jejich zájmech.