O dnešní době se říká, že je to doba neomezených možností. Pokud chceme shlédnout nějaký film či divadelní představení, stačí si jednoduše najít na internetu jeho záznam. U divadla si často můžeme dokonce vybrat, o jaké herce bychom měli zájem a podívat se na verzi, ve které hrají právě oni. Je to rychlé, pohodlné a v naprosté většině případů také podstatně levnější, než návštěva divadla či kina. Přesto je stále poměrně velké množství lidí, kteří právě do těchto institucí chodí, mnozí z nich pak docela často.
Většinou říkají, že chodí „za kulturou“, a je pravdou, že dříve byla návštěva divadla považována za společenskou událost. Dnes tomu tak již tolik není, jak lze vidět například z faktu, že tam lidé chodí oblečeni například v džínách, což by se dříve rozhodně nestalo. Proč je ale pro tyto lidi tak důležité, aby dané představení, galerii či pamětihodnost navštívili osobně?
Ač si to často nechceme přiznat, svou roli v tom hraje i určité snobství. Chceme se cítit nadřazeni těm, kteří danou věc na vlastní oči neviděli, a musí se spokojit jen s dokumentací. Leckde totiž ještě převládá názor, že „kulturní“ lidé jsou lepší než ti, kteří se o ni příliš nezajímají.
To samozřejmě není pravda. Ačkoliv návštěva těchto institucí nám může ukázat svět v jiné perspektivě a můžeme se také obdivovat umění našich předků, na našich dennodenních strastech a slastech to nic nezmění. Jedná se tu pouze o osobní preference, neboť nikdo nemůže říci, co je lepší.
Samozřejmě někteří lidé mají i jiný důvod k tomu, aby navštěvovali kulturní akce. Může jím být třeba touha vidět danou věc na vlastní oči, zvláště když se o dané téma hodně zajímají. Jiné zase fascinuje historie, a vidět staré předměty osobně, případně se jich moci i dotknout, je pro ně k nezaplacení. Ani to však neznamená, že jsou lepší než jiní lidé. Rozdíl je pouze v jejich zájmech.